Rozhovor pro iDNES.cz

Šest let strávila Kateřina Budská se svými dcerami na rodičovské dovolené. Pak se začala ohlížet po takové práci, která by jí umožnila skloubit péči o děti, manželův nabitý rozvrh a touhu po vlastním profesním úspěchu. Stala se z ní realitní makléřka.

Kariéru obchodní zástupkyně pro kosmetické a farmaceutické firmy musela Kateřina Budská přerušit kvůli rodičovské dovolené, dokonce dvojité. Když byly mladší dceři dva roky, začala se poohlížet po nějakém novém zaměstnání. Zjistila však, že skloubit péči o děti s prací „od devíti do pěti“ nebude snadné.

„Jedinou možností, jak zachovat rodinu na prvním místě, bylo dělat prodavačku na poloviční úvazek. Nic lepšího mě nenapadlo. Pomalu jsem se s tím smiřovala a vybírala si supermarket,“ vzpomíná mladá žena, která je dnes realitní makléřkou.

Co dělá váš manžel? Nebylo možné ho do péče o rodinu více zapojit?
Hraje profesionálně baseball, osm týdnů v roce nebývá doma. Je úspěšný, a tak jsem si řekla, že ho podpořím.

Nevadilo vám obětovat kariéru rodině?
Byla jsem ochotná vzdát se své práce pro rodinné štěstí a pohodu.

Ale u regálu v samoobsluze jste nakonec neskončila…
Ne. Můj známý je spolumajitelem brněnské realitní kanceláře RE/MAX Pro a nabídl mi místo realitního makléře. Nebyla jsem si tím moc jistá, ale když jsem zjistila, že bych byla svou paní a sama si organizovala čas, přihlásila jsem se na konkurz. Myslela jsem si, že matku dvou malých dětí nebudou chtít vzít, ale vyšlo to. S manželem a rodiči jsme se domluvili, že to zkusím. Pro zábavu a  také pro vylepšení rodinného rozpočtu. A když to nepůjde, stanu se tou prodavačkou na poloviční úvazek.

Co jste věděla o práci realitního makléře? Do té doby jsem se s ní setkala jen dvakrát – když jsme v roce 2004 měnili náš byt za větší a když jsme o dva roky později byt prodávali a kupovali domek. Takže nic moc… Ne, ale prošla jsem všemi vzdělávacími kurzy, které firma nabízí. Díky tomu jsem se na realitním trhu rychle zorientovala.

Kde jste sháněla klienty? Mými prvními zákazníky byly maminky na pískovištích, v dětských hernách a v zábavních centrech. A nejednala jsem s nimi ve slušivém kostýmku, ale v teplákách, v lepším případě v riflích.

A jak to šlo? Kupodivu dobře. Oslovovala jsem ty správné lidi. O nemovitostech – ať už soukromých či pro podnikání – totiž v českých domácnostech rozhodují ženy.

Jak konkrétně vypadal váš pracovní den? Dopoledne jsem odvezla starší dceru Pavlínu do školky a s mladší Karolínou jsem nabírala nemovitosti. Když pak kolem poledne spala, vyřizovala jsem telefonáty, dávala nemovitosti do nabídky. Odpoledne jsem vyzvedla Pavlínu ze školky, nabrala tam třeba nějaké další reality. Schůzky jsem si domlouvala podle toho, jak mohly babičky hlídat. A když jsem musela po večerech s klienty na prohlídku nemovitostí, zaskočil doma manžel, stejně jako o víkendech. To je velká logistika. Je, nikdy jsem moc neuměla plánovat čas. Ale po tom, co se mi narodily děti, mám dokonalý „time management“. Co bych dříve nezvládla v jednom dni, jsem díky dobrému plánování udělala za dvě hodiny. A v budoucnu, až budou děti starší, to půjde ještě líp, protože jim nebudu muset dělat taxikáře.

Jak vaše nová kariéra ovlivnila rodinný život? Manžel je rád, že jsem spokojená. I když plány se u nás doma dělají hodně dopředu a není jednoduché je sladit.

Pracujete každý den? Ano, někdy více, jindy méně, jak potřebuji. Nejlépe se mi pracuje v kanceláři, ale nemusím tam chodit, takže když jsou třeba děti nemocné, dělám z domova.

Jaké další přednosti, vedle časové flexibility, má profese realitního makléře? Mám spoustu nových přátel, mezi makléři i mezi zákazníky. Abych klientům mohla pomoci, musím se detailně seznámit s jejich životem. Takže nezřídka náš profesionální vztah končí přátelstvím.

Co vás naopak na téhle práci rozčiluje? Že mi pořád zvoní telefon. Večer, o víkendu, na dovolené… A já ho musím pokaždé vzít. Realitní trh hodně poznamenala hospodářská krize.

Pocítila jste to? Ani ne, krize nekrize, lidé stále řeší problémy s bydlením. Berou se, rozvádějí, pořizují si děti, stárnou… Nemůžu si stěžovat, práce mám dost, dokonce ji musím předávat kolegům.

Stále běháte po pískovištích? To už ne. Hodně fungují reference. Z každého obchodu mám jeden další. Pomáhá mi i rodina, dávají mi tipy, kdo kde shání nebo prodává nemovitost.

Máte v Brně velkou konkurenci? Makléřů je tu hodně, ale tím, že nemám nouzi o zakázky, je řešit nemusím. Vadí mi jen, když sháním pro klienta nemovitost a jiný makléř mi odmítne spolupráci. Realitního makléře může dělat kdokoli, je to volná živnost.

Nesetkala jste se někdy s nedůvěrou klientů? Ne, jestli má tahle profese špatnou pověst, já jsem to ještě nepocítila. Tím, že mám většinu zakázek na doporučení, přicházejí za mnou lidé, kteří mě chtějí.

Jsou v prodeji nemovitostí lepší ženy, nebo muži? Jasně, že ženy. Je to různorodá práce, ženy si umí lépe zorganizovat čas; jsou empatičtější, takže dokážou odhadnout potřeby zákazníků. To není můj výmysl, to říkají statistiky. V realitách pracujete dva roky.

Už jste si vypěstovala nějakou profesionální deformaci? V kabelce mám věci, které tam asi většina žen nenosí: metr, baterku, foťák a několik svazků klíčů od různých nemovitostí. Mám to stále u sebe, abych mohla rychle zareagovat. A když vidím byt či dům, na němž visí inzerát, hned přemýšlím, komu z mých klientů by se mohla taková nemovitost hodit.

Chcete v branži zůstat, nebo chystáte další kariérní obrat? Práce mě baví, užívám si ji. Nedovedu si představit, že by někdy přišla doba, kdy by nebyly zakázky a já jsem musela dělat něco jiného.

Pomýšlíte na otevření vlastní realitní kanceláře? Ano, to by se mi líbilo. Chtěla bych si zařídit vlastní franšízu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/prvni-klienty-jsem-lovila-na-piskovisti-rika-realitni-maklerka.A110505_1579402_viteze_bab